Jako den a noc - 7.kapitola

24. dubna 2013 v 14:00 | All€$a |  Jako den a noc


Uběhlo pár dní, všechno se zdálo být tak idilické. Lidé tu byli milí a ochotní. Ben už si zvyknul na krev zvířat. A dům, ve kterém žili, byl krásný, prostorný a útulný. Takový si vždycky přál. Ale hlavní bylo, že není sám. Po tolika letech, má konečně někoho, s kým si může popovídat.

Bylo kolem druhé hodiny ráno. Všude byla tma a ticho. Ben nemohl usnout, takže se jen převaloval a přemýšlel. Náhle uslyšel výkřik z Amandiny ložnice. V tu ránu byl na nohou a běžel za ní. Ležela v postely a měla zavřené oči. ,,Amando? Spíš?" žádné odpovědi se mu nedostávalo. Chvíli na ní koukal jak spí, potom vykřikla znovu. ,,Amando! Vzbuď se!" trochu s ní zatřásl.
,,Co se děje?" posadila se s trochu vyděšeným pohledem. ,,To mi řekni ty. Ty ze spaní křičíš." ,,Ah... tak to byl jen sen. To se mi ulevilo." ,,Cože?" ,,Zdál se mi hrozný sen. Šli jsem nějakým zvláštním potemnělým městem. Pak za náma někdo běžel. Nevím kdo, ale měl hrozně tmavou auru. A já zakopla... pak už nevím." Přitiskl si jí k sobě a pohladil po vlasech: ,,To bude dobrý, neboj." Donesl si lehátko a matračku a lehnul si k její postely na zem, se slovy: ,,Neboj, ochráním tě." A oba usnuli.

U snídaně si pořád dokola přehrával, co všechno se stalo od doby, co se stal upírem. Proč ho nenechá na pokoji? Je jasné, že sem přichází. Ví, kde je, jako vždycky. A teď jde sem.
,,Bene!" ,,Co?" ,,Už půl hodiny s tebou mluvím. Děje se něco?" ,,Ne." rychle si zacpal pusu kouskem chleba.

Druhý den o úplňku Amanda seděla v altánku. Kolem měla bílé voňavé svíčky. Voněly po jasmínu, jako její krásné vlasy.
Musí jí to říct. Zhluboka se nadechl a vykročil k ní s velkým odhodláním. Které se ovšem každým krokem zmenšovalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama