Kapička krve

18. března 2013 v 19:43 | All€$a |  Jednorázovky .. ??
,,Už zase?" zašeptala jsem, když jsem ji uviděla, jak se přibližuje k mé posteli. Ležela jsem v krásném bílém pokoji plném kytek, na dřevěném vyřezávaném lůžku a nějaká sestřička mi každé ráno odebírala krev. Ale vždycky jen kapku. Měla Zářivě blonďaté vlasy, jako protkané slunečními paprsky.
,,Ale no tak, vždyť to nebolí." Zavřela jsem oči a zatnula zuby. Štíplo to, ucítila jsem zvláštní tlak od žaludku a zatočila se mi hlava. A bylo po všem.
Sestřička odešla a já v pokoji opět zůstala sama. Už si ani nepamatuju, jak tu jsem dlouho a proč že tu vlastně jsem. Ale cítila jsem se tak slabě, že jsem nemohla ani pohnout hlavou.
Ale myslím, že už tu jsem opravdu dlouho.

Po pár dnech, stejných dnech, kdy ráno přišla ošetřovatelka pro krev, zase odešla a já po zbytek dne koukala do stropu, my bylo ještě hůř. Nevím, k čemu to všechno je, když tu jsem. Každý den se tak hloupě opakuje. Kdyby tu každé ráno nebyly jiné květiny, asi bych si myslela, že jsem cvok a každý den se mi opakuje.



Jednoho rána jsem se probudila a trochu jsem se lekla. Růže co tu byli včera usychaly, z okna nesvítilo žluté pronikavé světlo od slunce. Divné.
Otevřeli se dveře a vešla trochu prošedivělá postarší paní. Měla stejné vybavení, jako ta předchozí sestra. Ale přišlo mi, že to má tak nějak… špinavý, nebo tak. Ale to je blbost. ,,Kde je ta paní, která sem chodila předtím?" Žádná odpověď. Tentokrát to i trochu zabolelo.
Tentokrát jsem v noci nemohla usnout. Pokaždý jsem usnula skoro hned, ale teď to vůbec nešlo. Měla jsem hrozný pocit a pokoj mi přišel jinej a… strašidelnej.

Když jsem druhý den otevřela oči, skoro jsem vykřikla. Zdi byli šedivé z tmavými fleky, růže kolem zdí byli shnilé a byla tu tma, ani oknem nepřicházelo žádné světlo, jako kdyby venku byla noc.
A ta krásná mladá paní, která každé ráno přišla? Stará vrásčitá šedivovlasá ženská, která se jen mračila. A jehlu měla rezavou. ,,Ne!" Vykřikla jsem. A začala jsem máchat rukama. Nevím, kde jsem vzala tolik energie, když do teď jsem nemohla ani pohnout hlavou.
Jenže ta baba mi přivázala ruku. Začala jsem řvát. Samozřejmě mi to bylo k ničemu. Ucítila jsem palčivou bolest, která mi projela celým tělem. Podívala jsem se na svou ruku a zděsila jsem se. Černá. Moje krev je černá. Jakto?
Chtěla jsem druhou rukou nahmatat něco, čím bych jí praštila. Něco mě štíplo. Vyrvala jsem si z žíly kanylu, kterou mi do těla tekla nějaká hnusná tmavá tekutina. ,Co to sakra je!' řekla jsem si.
V tom jsem si na stolku všimla vázy s kytkama. Natáhla jsem se pro ní a co největší silou jsem ji hodila po tý ženský. Sesula se k zemi.

Vyskočila jsem na nohy. V ten moment, se se mnou zatočila celá místnost. Myslela jsem, že omdlím. Jenže jsem věděla, že když nevypadnu teď, bude to všechno v háji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama