Březen 2013

Jako den a noc - 6.kapitola

30. března 2013 v 13:01 | All€$a |  Jako den a noc

Občas si vzal nějaké sousto, které mu nabízeli. Ovšem jen to, co bylo červené a vypadalo to aspoň trochu jako krev. Nebylo to nějak zvlášť dobré, ale měl hlad.

,,Poď pryč. Co tu budeme dělat? Ani nemáme peníze." ,,Ale já ano." ,,Cože? Kde si je vzala?" ,,Jsem anděl, umím kouzlit. Neměla bych toho teda moc využívat... ale tohle je nutné." ,,Aha."
Chvilku ještě chodili po městě. ,,A to se chceš ubytovat tady?" ,,Ano, pokud tu bude někdo pronajímat třeba nějaký pokoj." ,,Ehm... promiňte?" zastavil je postarší muž: ,,Nechtěl jsem poslouchat váš rozhovor, ale zaslech jsem, že byste se v našem městě rádi ubytovali. Já bych vám pronajal můj domek pro návštěvy. Je poblíš mého domu, já ho nevyužiju. Jsou ty tři menší pokojíky. Jeden z nich je kuchyň, samozřejmě. Jsou tam dvě postele, nějaké skříně. Měli byste vše, co byste potřebovali. Můžete se jít podívat, jestli chcete." ,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad..." ,,Ale ano! To by bylo skvělé. Půjdeme tedy s vámi." Rozzářila se Amanda a opět táhla Bena za sebou, který se ne moc nadšeně loudal za ní.

K domku vedla kamenná cestička, kolem byli stromy. Takže nebyl ani vidět. Před stavbou bylo jezírko s altánkem. Uvnitř byl všechen nábytek světlý a velká okna. Bylo to krásné a útulné. Ben se jen mračil. I když se mu to tu líbilo, měl dost obavy. Přeci jen byl upír a bál se, že ho odhalí. Navíc v blízkostí lidí... i když teď spíš pil ze zvířat. A přece se ovládl, když byla Amanda zraněná. Odolal sát z ní...
,,Je to tu krásné. Děkujeme." Amanda dala několik mincí muži do dlaně. Ten se usmál, zdvořile se rozloučil a odešel.
,,Tak co? Je to tu krásné, ne? A je tu dost stromů kolem, vypadá to trochu jako u tvé jeskyně." ,,Hmm..." ,,Ale no tak. Nebruč pořád. Dívej se na svět taky trochu optimisticky." Vzala ho za ruku a šla s ním ven do altánku. Byla v něm dřevěná vyřezávaná prostorná lavice s květinovými polštářky, takže byla dost pohodlná. Kolem byly květináče s barevnými květy.
Posadili se. Ben se rozhlédnul. Musí uznat, že je to tady pěkné. Trochu se pousmál. Mohlo by to tady bejt fajn. Nový začátek...

Kapička krve

18. března 2013 v 19:43 | All€$a |  Jednorázovky .. ??
,,Už zase?" zašeptala jsem, když jsem ji uviděla, jak se přibližuje k mé posteli. Ležela jsem v krásném bílém pokoji plném kytek, na dřevěném vyřezávaném lůžku a nějaká sestřička mi každé ráno odebírala krev. Ale vždycky jen kapku. Měla Zářivě blonďaté vlasy, jako protkané slunečními paprsky.
,,Ale no tak, vždyť to nebolí." Zavřela jsem oči a zatnula zuby. Štíplo to, ucítila jsem zvláštní tlak od žaludku a zatočila se mi hlava. A bylo po všem.
Sestřička odešla a já v pokoji opět zůstala sama. Už si ani nepamatuju, jak tu jsem dlouho a proč že tu vlastně jsem. Ale cítila jsem se tak slabě, že jsem nemohla ani pohnout hlavou.
Ale myslím, že už tu jsem opravdu dlouho.

Po pár dnech, stejných dnech, kdy ráno přišla ošetřovatelka pro krev, zase odešla a já po zbytek dne koukala do stropu, my bylo ještě hůř. Nevím, k čemu to všechno je, když tu jsem. Každý den se tak hloupě opakuje. Kdyby tu každé ráno nebyly jiné květiny, asi bych si myslela, že jsem cvok a každý den se mi opakuje.