Říjen 2012

Halloween

31. října 2012 v 15:00 | All€$a |  Diary
Co si myslíš o Halloweenu?
Někomu se tento svátek líbí, někdo ho odsuzuje. Stejně jako třeba Valentýn. Ale to je kvůli odlišným důvodům. Někdo ho odsuzuje kvůli tomu, že je sám a prostě závidí ostatním, někdo zase proto, že to není náš svátek.
Ale zpátky k Halloweenu.

Tento lidový svátek, se slaví převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu atd. Název vznikl zkrácením anglického ,,All-Hallows-eve'' tedy ,,Předvečer všech svatých.''
Děti chodí od domu k domu, a koledují: ,,Koledu, nebo vám něco vyvedu.''
Tradičnímu znaky, jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, čarodějky, duchové, černé kočky, duchové a jiné příšery. Typické barvy jsou černá a oranžová.

31.10. je ten datum, kdy se děti v anglicky mluvících zemích připravují na večer. Berou si různé masky, těší se na zábavu a na sladkosti.

A jak to vidíš ty?


Jako den a noc - 5.kapitola

27. října 2012 v 17:00 | All€$a |  Jako den a noc

Přiskočil k ní. ,,Proboha, co se stalo?" ,,Byl tu... nějaký... ani nevím, kdo to byl. Byl celý zahalený do černého pláště. A byl tak rychlý. A měl divný hlas. Pořád se ptal, kde si." ,,Aha...skvělý." Vzal Amandu do náruče a nesl jí do vnitř jeskyně. ,,Páni." ,,Co je?" ,,Nic" usmála se.
Ben jí trochu ošetřil ruku. Musel se hodně přemáhat. Přeci jen to byla krev. ,,Nevěděl sem, že andělům může týct krev." ,,Může. Stejně tak jako tobě." ,,Hmm..." ,,Děje se něco?" ,,Ne, co by?" Ale ve skutečnosti se dělo... ON ho našel. Celý život se před ním tak bravůrně skrýval. Jak ho mohl najít? Musí se skrýt jinam... Je silnější. Boj s ním nemůže přežít. Navíc je tu Amanda. Nemůže dovolit, aby se jí něco stalo. *Cože? Proč mi na ní najednou tak záleží?* Otočil se na ní. Ležela na jedné z dek a měla zavřené oči. Nemohl si pomoct a usmál se. Je tak krásná... přikryl jí, a dál se ponořil do svých myšlenek.

,,Proč musíme odejít?" ,,Kvůli tomu, co nás včera navštívil." ,,A kdo je to?" ,,To je jedno." ,,Aha..." Amanda sklopila hlavu. *Proč mi to nechce říct? Nevěří mi snad? Nebo proč?*
Ben všechno sbalil. Ještě přesně nevěděl, kam půjdou. Ale věděl, že musí pryč. Daleko.

Asi po měsíci chůze došli k malému městečku. ,,Půjdem tam?" ,,Nemyslím si." ,,Proč ne?" ,,Sou tam lidi." ,,No a? Pojď." vzala ho za ruku a táhla směrem k městu. Zatáhla křídla, aby je nikdo neviděl. Koukla se na Bena. Ani on nevypadal zase tak moc jako upír. Jen prostě jako člověk, s bledou kůží. To není nic zvláštního.
Ve městě se jí moc líbilo. Lidé se zdáli být moc milí. Asi tam zrovna měli trh. Měli různé ochutnávky pokrmů a každý jim něco nabízel.
Ben se na to moc netvářil. Nevěděl, jak se chovat, posledních pár let žil sám v lese.

Jako den a noc - 4.kapitola

26. října 2012 v 15:00 | All€$a |  Jako den a noc

Po pár dnech hladovění, se Ben rozhodl teda zkusit nějaké to zvíře. Amanda mu všechny útoky na lidi vždycky překazila. A on už byl strašně hladový a slabý.
Zrovna pršelo, takže se brodil blátem. Amanda mu byla po boku. Už ho to vážn štvalo. Nemůže nic dělat podle svého.
Proběhl kolem jelen. Byl trochu zraněný, takže neběhal moc rychle. Ben se podíval na Amandu a vyběhl za ním. Skoro hned ho chytil. Zakousl se do něj. Možná to bylo tím hladem, ale byl celkem chutný. Lepší než nic.
,,Spokojená?" ,,Ano, jistě." ,,Tak už můžeš jít, ne?" ,,Myslíš, že když týden nebudeš jíst lidi a pak zakousneš jednoho jelena, tak že hned odejdu? Ne." ,,Bezva."

Ben si pomalu začal zvykat na chuť zvířecí krve. Občas měl sice chuť i na tu lidskou... ale dalo se to vydržet. A čím dýl byl s Amandou, trochu mu přestala vadit. Byla s ní celkem sranda. Možná se to nezdá, na anděla. Ani on tomu nemohl uvěřit. Běhali spolu po lesích, vyprávěli si historky. Amanda si z něj občas vystřelila a on jí to oplácel. Život byl o trochu zábavnější.
*Možná je dobře, že se objevila, že je se mnou. Aspoň nejsem tak sám... co to plácám. To je blbost.* ,,Co ti je?" Zrovna seděli u ohně, který Amanda rozdělala, byla jí trochu zima. Ben zíral do ohně a mračil se. ,,Nic mi není. Co by bylo?" ,,Já nevím... jen jsem se zeptala." ,,Tak se neptej." Zvedl se a odešel.
Po nějaké chvíli, kdy chodil po lese a přemýšlel, uslyšel křik. Byl si skoro jist, že to byla ona. Rychle se vydal tím směrem, od kud slyšel křik. Běžel co nejrychlej mohl. Dorazil k jeskyni, kde přebýval. Oheň byl uhašený, deky poházené, pár stromů polámaných. Ale ji nikde neviděl. ,,Amando? Kde si?!" ,,Tady..." Zašel kousek za jeskyni. Seděla tam, měla potrhané šaty, byla odřená a z hlavy jí trochu tekla krev.

Odjezd ;)

25. října 2012 v 10:49 | All€$a |  Diary
Dneska jedu do Brna, a přes víkend sem asi taky nestihnu nic dát...tak se nezlobte ;)
Zkusim stihnout napsat další kapitolku, a přednastavit to, aby se to sem zveřejnilo.... uvidíme :)
Hezkej víkend (a prázky :D ) :)

Jako den a noc - 3.kapitola

24. října 2012 v 13:52 | All€$a |  Jako den a noc

Ve svitu měsíce se potloukal ulicemi a hledal někoho, kdo nezalehl do postele, kdo místo toho, aby byl v bezpečí domova, riskoval svůj život tím, že se procházel městem. Nebo se od někud vracel domů.
Jestli mu těchto lidí někdy vůbec bylo líto? Ano. Když člověka chytil a podíval se do jeho očí a viděl ten strach. Viděl v nich svůj odraz. Ale vždycky ho přemohla ta opojná chuť krve.
Konečně ho spatřil. Blonďatého mladíka. Mohlo mu být tak 18. Pomalu se za ním plížil. Už ho skoro měl, jen natáhnout ruku.
,,Co ty tady zase děláš?" lekl se a uskočil do stínu, aby ho hoch nespatřil. Ten však uslyšel nějaký hluk, tak se rozběhl. ,,Vidíš co děláš? Musim si najít jinýho" ,,Takhle se ale nikdy nestaneš lepším. Nikdy nezachráníš svou duši" ,,Už sem ti jednou říkal, že mě tyhle keci nezajímaj. Zmizela si, myslel sem že už se neukážeš." ,,Jenže mě se tak lehce nezbavíš. Chci ti pomoct." ,,Ale já nechci! Chápeš?!" ,,Chápu. Ale stejně neodejdu."
Ben si povzdechl a rozhlídlse, jestli ještě někde neuvidí toho kluka. Nikde nebyl, tak se vidal hledat někoho jiného. Blomcali městem několik hodin, když v tom zahlídl dalšího člověka. Teď to byla nějaká dívka. Zálibně se na ní podíval. Dívky mají sladší krev.
,,Nemůžeš jí zabít." ,,A to jako proč?" ,,Co její rodina? Její dvě mladší sestry, její rodiče." ,,Ty klidně můžu sníst taky." ,,Ne. To ti nedovolím." a strčila do popelnice. Ta udělala takový hluk, že se i dívka dala na útěk. Ben se rozčíleně otočil. *Sakra! Týhle holky se musim zbavit. Dyť se ani nenajim.* pomyslel si a rozběhl se pryč. Nevěděl, kam běží, jen se jí snažil utéct. Docházelo mu, že je to pošetilost, protože je to anděl, může si ho najít kdekoli. Ale přesto to zkusil.
Jenže ona celou dobu byla vedle něj. *Jak to dělá?* zastavil se.
,,A co mám asi jíst?" ,,Nevím. Co třeba nějaké zvíře?" ,,Když zabiju zvíře, to ti nevadí jo? Ty si teda anděl." ,,Lepší než člověk."
Ale žádné zvíře se mu jíst nechtělo. Určitě mají hnusnou krev. Ta lidská...mmm. Pochoutka. ,,Takže zase pudu spát bez večeře,jo?" ,,Asi ano. Pokud si neulovíš zvíře." ,,Pche"

Jako den a noc - 2.kapitola

22. října 2012 v 20:26 | All€$a |  Jako den a noc

Po tak vyčerpávajícím dni, si zalezl hlouběji do jeskyně a usnul.
Druhý den, když už se stmívalo, se probudil. Hlad neměl, tak se jen procházel po lese. Trochu pořád kulhal, ale dalo se to vydržet.
Jak dlouho takhle vlastně už žije? Bude to 10 let...teď je mu 25. Jako teenagera, se nechal pokousat od kamaráda. Považoval za náramnou legraci. *Bude to supr, bejt upír* prohlásil tenkrát. Jenže toho začal litovat skoro ihned. Pár týdnů ho to bavilo. Ale teď... tento život ho začal nudit. Spíš ho nenávidí. Ne že by neměl rodinu. Ale moc jí nenavštěvuje. Odsoudili ho za to, jaký je. *Ani se jim nedivím. Já blbec... dobrovolně jsem si vybral, tenhle prokletej život! Kéž bych to tenkrát neudělal. Chtěl bych žít normální život. Ale zase... ta chuť krve... to, co dokážu.*
Lítost mu nikdy dlouho nevydrží.

,,Bene?"
S leknutím se začal rozhlížet kolem sebe. Kdo to sakra je? A kde je?
Najednou spatřil bílé světlo. Malinké, ale pronikavé. To se začalo zvětšovat a přibližovat. Mhouřil oči. Až je nakonec zavřel úplně.
Po chvíli je opět otevřel. Světlo sláblo. Stála před ním dívka v bílích šatech. Krásná dívka, s dlouhými vlnitými hnědými vlasy a nádhernýma modrýma očima. ,,Kdo si?" ,,Jmenuju se Amanda. Jsem něco jako... tvůj strážný anděl" ,,Ale prosimtě. Od kdy mají upíři strážný anděly?" ,,Anděl člověka opustí až po nějaké době. Až když úplně ztratí duši. Ale ty jí ještě máš. Rozhodla jsem se, že ti pomůžu, aby si jí neztratil." ,,Seš cvok. Já sem upír. Klidně se vrať tam, od kud si přišla.! ,,Neodmítej mou pomoc. Jsem jediná, kdo ti v této době zůstal." ,,To je mi jedno. Padej."
Máchl rukou směrem z lesa a sám se vydal na opačnou stranu. Po chvíli se ohlédl. Pořád tam stála a dívala se, jak odchází. Potom zase zazářila a zmizela.

Převaloval se, nemohl usnout. Co to dneska mělo znamenat? Proč se mu ukázala až po takový době? Kdyby mu chtěla pomoct... ukáže se mnohem dřív. Ne teď, když už si tak nějak zvyknul.

Jako den a noc - 1.kapitola

22. října 2012 v 16:00 | All€$a |  Jako den a noc



Seskočil z okna. Bylo to sice osmé patro, ale on věděl, že se mu nemůže nic stát. Hned po dopadu na tvrdý chodník, rychlostí vystřeleného šípu se rozběhl vstříc temnotě.
Probíhal mezi vysokými domy, uhýbal před popelnicemi a pouličními lampamy. Byl tak rychlí. Kdybyste stáli přímo vedle něj, ani byste nezaregistrovali, že proběhl.
Běžel, co nejrychleji mohl, co mu síly stačili. Ale i tak pořád slyšel jeho funění. Šustění jeho kabátu. Slyšel, jak jeho těžké boty dopadají na zem. Přibližoval se. *Jak je možné, že je rychlejší?* Tato otázka mu zněla v hlavě pořád a pořád dokola. Pomalu mu docházel dech. Už byl na kraji města. Skoro v bezpečí. Teď to nemůže vzdát. Vběhl rychle do řeky. Chvíli běžel uprostřed studeného proudu. Po chvíli vyskočil a zamířil do hustého lesa. *Už tam skoro sem* Pokusil se ještě zrychlit. Před ním se objevila jeskyně. Konečně doběhl do svého cíle.
Svalil se na zem. Zhluboka dýchal, nemohl popadnout dech. Najednou ucítil pronikavou bodavou bolest v pravé noze. V tom si uvědomil, proč nemohl běžet rychleji. V lýtku měl zapíchnutou dýku. Zatnul zuby a rychle ji vytáhnul. Po celé jeskyni se ozval řev. Rychle však utichl. Co kdyby někdo byl poblíž. Nemohl si dovolit, aby ho někdo našel. Někoho, jako je on. Hned by ho zabili. Proč by ho taky nechávali na živu? Když jen škodí. Démon co zabíjí. Je to bestie, toužící po krvy.