Láska nebo přátelství 1.kapitola

4. května 2012 v 21:51 | All€$a |  Láska nebo přátelství
Pohled Amandy:

Přesně si pamatuju, jak za mnou jednoho dne přišel. Zazvonil a řekl, jestli půjdu ven, že mi chce něco říct. Šli jsme na nedaleké hřiště a sedli si na tu řetízkovou houpačku. Smutně se ně mě podíval a řekl: ,,Víš, naši se nakonec rozvádějí. Já sem se rozhodl, že zůstanu s tátou, takže se sním stěhuju do Nebrasky.'' tehdy mi bylo 12let. Nick byl můj nejlepší kamarád už od dětství. S rodičema bydleli v krásným velikým domě naproti našemu. Od malička sme si spolu hráli. Pak mi řekl, že se stěhuje do Nebrasky. Nějak sem se s tím nemohla smířit. Přece jen to od Michiganu není moc blízko...
A teď...skoro po 5ti letech, se zase vrací zpět. Dneska mi to oznámila máma, dozvěděla se to od jeho mámi. Nevím, jestli se mám těšit. Co když už se mnou nebude ani mluvit? Je to už celkem dlouho, určitě se změnil. I já jsem jiná. Ale ráda ho mám pořád. I když sme si psali jen první rok, pak sme si poslali pár pohledů k narozeninám,Vánocům a tak a pak už ani to. Ale doufám, že to bude v pohodě... aspoň bysme se mohli normálně bavit, jako sousedi, když už nic jinýho. Sice by mě to mrzelo, ale lepší než nic.


Pohled Nicka:

Už sme skoro tam. Jedem autem a já okýnkem sleduju krajinu. Jak mě tohle nebaví. Divim se mámě, že pro mě vůbec jela. Já kdybych musel absolvovat cetu tam a zpátky, to bych asi nepřežil.
Kdoví, jaký to tam je. Změnilo se tam něco? Od tý doby, co sem se odstěhoval k tátovi, v Michigenu sem vůbec nebyl. Zajímalo by mě, jestli tam ještě bydlí Amanda... už sem o ní dlouho neslyšel. Asi se už odstěhovali.
,,Už sme tady.'' Prohlásila máma. Ani sem si toho nevšiml. Ale opravdu, zajížděli sme na tak známou kamenitou cestu před naším domem. Za chvíli už sem vystupoval a z kufru si tahal svoje tašky. Při tom sem se rozhlížel kolem. Nikde nikdo. Ale dům byl pořád stejnej. Fajn, aspoň něco.
,,Tvůj pokoj je pořád nahoře. S ničím sem nehýbala, když si byl pryč.'' Vyšlapal sem do druhýho patra domu. I vevnitř bylo více méně všechno při stary, jen víc kytek, v obýváku byla jiná sedačka a kuchyŇ byla vymalovaná jinou barvou. Zajímavý, že si to všechno pamatuju, jak to tu vypadalo předtím...
Otevřel sem dveře do svýho pokoje. Vážně je tu všechno stejný. Povlečení s motorkou, plyšový dinosauři a na lustru se houpalo letadlo. Vzpomínky se sypali jako z roztrženýho pytle. Ale stejně to schvám do krabice a šoupnu pod postel. v 18ti letech nebudu mít pokoj pro malýho kluka.
Po víkendu tady nastoupim na školu. Uvidíme, jak to všechno dopadne, no.


Pohled Amandy:

Už zase pondělí. Jak mě se do tý pitomí školy nechce.
,,Ty, mami? Nevíš, jestli už se Nick vrátil?'' ptala sem se, když sem se ládovala rohlíkem. ,,Tak to nevím, zlato. Můžeme tam odpoledne zajít.'' ,,To je snad i dobrý.'' ,,Proč?'' ,,Proto. Už musim jít, ahoj.'' popadla sem batoh a vystřelila z kuchyně. ,,Ale...'' slyšela sem ještě, než sem vyběhla z domu.
Do školy sem to stihla jen tak tak. Přišla sem ke svojí lavici a zazvonilo. O pár minut přišla do třídy učitelka, s těma svejma žlutejma deskama co všude tahá sebou.
,,Dobrý den. Chtěla bych vám představit nového studenta. Jmenuje se Nick, nedávno se sem přistěhoval. Nicku, mohl bys?'' zamávala směrem ke dveřím. Vešel vysoký kluk, na kterým bylo vidět, že chodí do posilovny. Měl tmavě hnědý vlasy, trochu nagelovaný a nádherný čokoládový oči. Na sobě měl černou košili a džíny.
Nick? TEN Nick? No, tak to pochybuju, že se se mnou bude bavit, když vypadá takhle. Musí ho obletovat spousta holek, tak proč by se bavil s nějakou pitomou holkou?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama