Květen 2012

Láska nebo přátelství 2.kapitola

7. května 2012 v 13:24 | All€$a |  Láska nebo přátelství
Pohled Nicka:

Začal sem se rozhlížet po třídě v naději, že třeba někoho poznám. Ale nikdo mi povědomí nepřišel.
Učitelka furt něco kecala. Už mi to přišlo trochu trapný, stát tu jako pitomec. Naštěstí učitelka se svojí řečí skončila a ukázala mi lavici,kam si mám sednout. Bylo to ve třetí řadě u zdi. Ty dvě lavice přede mnou byli prázdný, v lavici přez uličku seděl nějakej kluk a v lavici za mnou holka. Nějak sem si je ale neprohlížel, to by asi nebylo moc slušný, zírat na ně. Mě taky není moc příjemný, že celá třída kouká na mě. Ale na to sem se mohl připravit. Vždycky to tak je, když příde někdo novej, u nás na škole to tak taky bylo. Hned sme začli dotyčnýho člověka rozebírat, jak vypadá a jakej si myslíme, že bude. Předtim mi to přišlo jako zábava, ale teď když sem na opačný straně, je to takový...


Pohled Amandy:

Pane bože. Proč ho učitelka musela posadit přede mě? To snad není možný.
Když zazvonilo, učitelka za mnou přišla, že ho mám províst po škole. Zvedla sem se a popošla sem s ní k jeho lavici. ,,Nicku, Amanda tě teď provede po škole, ano?'' On jen kývnul a zvedl se.
Když sme vyšli na chodbu, otočil se na mě: ,,Taky sem znal jednu Amandu, když sem tu dřív bydlel. Menovala se Taylorová, neznáš jí?'' ,,Jo,znám.'' ,,Vážně?'' kývla sem: ,,Jo, to sem já.'' ,,Fakt? Hezky. A... pamatuješ si na mě?'' ,,Jasně že jo, bydlel si naproti.'' ,,Jo,no. Zase sem se vrátil, s tátou to nešlo.'' ,,Tak to jo. Tak vítej zpět.''
Nějak sem moc nevěděla, o čem s ním mluvit. Prošli sme celou školu. Vypadalo to, že poslouchá, co mu říkám. I když nevím no. Třeba taky ne. Ani bych se nedivila.
Když sem ho vedla do šatny, protože už skončilo vyučování, zastavili nás kluci ze třídy. David, Tom a Robert. Robert byl takovej vůdce. Jak tý jejich skupinky tak třídy, dalo by se říct. ,,Čau Taylorová. Přenech nám toho nováčka, potřebujeme s ním mluvit.'' Tak sem šla.


Pohled Nicka:

,,Tak co, jak se ti líbí naše škola?'' ,,Hezká. Sice sem zvyklej na větší, ale aspoň je změna.'' ,,Jo, to asi jo. Jinak já sem Robert. Tohle je David a Tom.'' ukázal na kluky, co stáli vedle něj. ,,Jen sme ti chtěli říct, že záleží na tobě, ke komu budeš patřit. Jestli k těm lepším...'' naznačil na sebe a ty dva, ,,nebo k těm, co nikdo na škole ani pomalu nezná jejich jméno.'' otočil se ke skupince, kde stálo pár kluků a holek. Mezi nima byla i Amanda. ,,Nevěděl sem, že takový je to i na menší škole.'' ,,Takhle je to všude. Záleží na tobě. Dej vědět, až si to promyslíš. Řekl bych, že ty blbej nejseš.''
Bezva, no.
Radši sem si dal sluchátka do uší a vydal se domů. asi v polovině cesty, sem na druhým chodníku zahlídl Amandu. Přešel sem. ,,Amando?'' otočila se. Když mě uviděla, usmála se a zastavila. ,,Ahoj. Potřebuješ něco?'' ,,Ne, jen... když máme stejnou cestu, myslel sem...'' ,,Tak fajn. Nebaví mě chodit sama. Co ti chtěli kluci?'' ,,Nic. Jen se představili.'' ,,Aha...'' ,,Proč?'' ,,Jen tak. Oni sou takový... jak to říct. Nevím, no. Ale nebudu je moc urážet, kdyby ses rozhodl být s nima v partě.'' ,,Myslím, že to nehrozí.'' i když teď sklopila hlavu a koukala do země, všiml sem si, že se znova usmála.

Nová povídka + prosba ;)

4. května 2012 v 21:53 | All€$a |  Diary
Takže, zase sem napsala další povídku :P nebojte, budu přidávat další kapitoly ke všem, co se vám budou líbit ;) Takže nezapomínejte na komenty :)

Jinak byla bych moc ráda, kdybyste se podívali na můj hlavní blog http://cinema-bizarre-are-stars.blog.cz
děkuju moc :)

Láska nebo přátelství 1.kapitola

4. května 2012 v 21:51 | All€$a |  Láska nebo přátelství
Pohled Amandy:

Přesně si pamatuju, jak za mnou jednoho dne přišel. Zazvonil a řekl, jestli půjdu ven, že mi chce něco říct. Šli jsme na nedaleké hřiště a sedli si na tu řetízkovou houpačku. Smutně se ně mě podíval a řekl: ,,Víš, naši se nakonec rozvádějí. Já sem se rozhodl, že zůstanu s tátou, takže se sním stěhuju do Nebrasky.'' tehdy mi bylo 12let. Nick byl můj nejlepší kamarád už od dětství. S rodičema bydleli v krásným velikým domě naproti našemu. Od malička sme si spolu hráli. Pak mi řekl, že se stěhuje do Nebrasky. Nějak sem se s tím nemohla smířit. Přece jen to od Michiganu není moc blízko...
A teď...skoro po 5ti letech, se zase vrací zpět. Dneska mi to oznámila máma, dozvěděla se to od jeho mámi. Nevím, jestli se mám těšit. Co když už se mnou nebude ani mluvit? Je to už celkem dlouho, určitě se změnil. I já jsem jiná. Ale ráda ho mám pořád. I když sme si psali jen první rok, pak sme si poslali pár pohledů k narozeninám,Vánocům a tak a pak už ani to. Ale doufám, že to bude v pohodě... aspoň bysme se mohli normálně bavit, jako sousedi, když už nic jinýho. Sice by mě to mrzelo, ale lepší než nic.


Pohled Nicka:

Už sme skoro tam. Jedem autem a já okýnkem sleduju krajinu. Jak mě tohle nebaví. Divim se mámě, že pro mě vůbec jela. Já kdybych musel absolvovat cetu tam a zpátky, to bych asi nepřežil.
Kdoví, jaký to tam je. Změnilo se tam něco? Od tý doby, co sem se odstěhoval k tátovi, v Michigenu sem vůbec nebyl. Zajímalo by mě, jestli tam ještě bydlí Amanda... už sem o ní dlouho neslyšel. Asi se už odstěhovali.
,,Už sme tady.'' Prohlásila máma. Ani sem si toho nevšiml. Ale opravdu, zajížděli sme na tak známou kamenitou cestu před naším domem. Za chvíli už sem vystupoval a z kufru si tahal svoje tašky. Při tom sem se rozhlížel kolem. Nikde nikdo. Ale dům byl pořád stejnej. Fajn, aspoň něco.
,,Tvůj pokoj je pořád nahoře. S ničím sem nehýbala, když si byl pryč.'' Vyšlapal sem do druhýho patra domu. I vevnitř bylo více méně všechno při stary, jen víc kytek, v obýváku byla jiná sedačka a kuchyŇ byla vymalovaná jinou barvou. Zajímavý, že si to všechno pamatuju, jak to tu vypadalo předtím...
Otevřel sem dveře do svýho pokoje. Vážně je tu všechno stejný. Povlečení s motorkou, plyšový dinosauři a na lustru se houpalo letadlo. Vzpomínky se sypali jako z roztrženýho pytle. Ale stejně to schvám do krabice a šoupnu pod postel. v 18ti letech nebudu mít pokoj pro malýho kluka.
Po víkendu tady nastoupim na školu. Uvidíme, jak to všechno dopadne, no.


Pohled Amandy:

Už zase pondělí. Jak mě se do tý pitomí školy nechce.
,,Ty, mami? Nevíš, jestli už se Nick vrátil?'' ptala sem se, když sem se ládovala rohlíkem. ,,Tak to nevím, zlato. Můžeme tam odpoledne zajít.'' ,,To je snad i dobrý.'' ,,Proč?'' ,,Proto. Už musim jít, ahoj.'' popadla sem batoh a vystřelila z kuchyně. ,,Ale...'' slyšela sem ještě, než sem vyběhla z domu.
Do školy sem to stihla jen tak tak. Přišla sem ke svojí lavici a zazvonilo. O pár minut přišla do třídy učitelka, s těma svejma žlutejma deskama co všude tahá sebou.
,,Dobrý den. Chtěla bych vám představit nového studenta. Jmenuje se Nick, nedávno se sem přistěhoval. Nicku, mohl bys?'' zamávala směrem ke dveřím. Vešel vysoký kluk, na kterým bylo vidět, že chodí do posilovny. Měl tmavě hnědý vlasy, trochu nagelovaný a nádherný čokoládový oči. Na sobě měl černou košili a džíny.
Nick? TEN Nick? No, tak to pochybuju, že se se mnou bude bavit, když vypadá takhle. Musí ho obletovat spousta holek, tak proč by se bavil s nějakou pitomou holkou?