Zamilovaná do hvězdy 1.kapitola

2. března 2012 v 22:04 | All€$a |  Zamilovaná do hvězdy


,,Sem tak ráda, že nám to nakonec vyšlo! Konečně. Ani tomu nemůžu uvěřit. Takovou dobu sme si šetřili na společnou dovolenou. A teď je to tady,chápeš?'' Objala svojí nejlepší kamarádku Laura, když nastupovali do letadla do New Yorku, kam jeli na dovolenou. ,,Já taky! Páni. Dva měsíce. Musíme si toho co nejvíc prohlídnout. A hlavně chodi na nákupy! To bude skvělý! New York. Páni... páni!'' ,,Sabi uklidni se. Ještě z toho dostaneš infarkt'' obě dívky se zasmáli, uvelebily se na sedadlech, do uší si daly sluchátka s muzikou a zavřely oči.
,,Vstávej! Sme tady!'' Budila Sabina svojí spící kamarádku.
Za pár minut už ospalé a trochu malátné vystupovali z letadla. Vyšli z letiště a hned si zavolali taxík a odjeli do hotelu, kde měli rezervovaný jeden pokoj s manželskou postelí. Pokoj byl veliký a krásný. Na zdech byli krásné barevné tapety. Celé to bylo sladěné do světlounké zelené a růžové. Koupelna tam byla taky. To bylo fajn.
,,Vidíš tu velikou postel? A ty nebesa.'' ,,Podívej,svíčky. Uděláme si romantiku.'' ,,Jistě. Na co asi máme manželskou postel,ne?'' Dívky vlezly na postel a začaly po ní skákat. Pak sebou švihly na bílé prostěradlo.
Vybalili si, najedli se a šli si lehnout.
Druhý den se rozhodli, že půjdou nakupovat.
Procházeli se městem, navštěvovali různé obchody. Už měli plné ruce tašek. V každém obchodě který navštívili, si něco koupili. Občas se zastavili v nějaké kavárně nebo tak, aby se trochu posílili.
,,Už bysme se mohli vrátit. Už se stmívá. A já asi umřu. Hrozně mě bolí nohy. Ty nákupy sme trochu podcenili. Příště nepůjdem na celý den.'' ,,Ale Sabi. Ještě řekni, že lituješ, že sme šli.'' ,,Néé, to sem neřekla. Neblázni. Ty krásný věci... ach.'' Objala své nacpané tašky. ,,Ok, já si jen dělala srandu. Už bysme vážně mohli jít. Hotel je od tud kousíček. Teda podle týhle mapy.''
Tak se vydali do hotelu. Procházeli kolem velké staré budovy. Asi je hodně stará, už z ní padá omítka a tak.
Laura se zrovna otočila, aby něco zdělila Sabině, když v tom do někoho vrazila. ,,Ježiši. Pardon, hrozně se omlouvám.'' sehnula se, aby si sebrala věci ze země, ale ten, do koho vrazila byl rychlejší. ,,To nic... tohle je asi tvoje.'' s úsměvěm jí podal tašku. Až teď si ho pořádně prohlédla.
Blonďatý kluk s krásnýma modrýma očima, do kterých by se člověk hned zamiloval. Je o kousek vyšší, než ona a určitě chodí do posilovny. V ruce nesl kytaru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama