Vzdáš to, nebo začneš věřit? 4.kapitola

19. března 2012 v 9:14 | All€$a |  Vzdáš to,nebo začneš věřit?


Šla jsem podél silnice. Vypadalo to spíš jako větší cesta, ale to je jedno.
Začínala být zima a tma. Nikde nic. Sakra, kde je to město. Doufám, že sem nejela špatně...
Došla jsem k nějakému lesu. Zahlídla sem nějaký rozpadlý dům. Třeba bych tam mohla přespat. Pochybuju, že tam někdo bydlí. Prozkoumám to.
Uslyšela jsem nějaký zvuk. Překročila sem rozpadající se schody a nakoukla do okýnka. Uviděla sem malý ohínek. Takže tu někdo bydlí. Nebo tak jen nemá kde hlavu složit. Pomalu sem přecházela terasu. Najednou něco křuplo. Zahlídla sem temnou oblohu nade mnou a oddalovala se. Ležela jsem na zádech v nějaký místnosti. Nebylo tu vůbec světlo, jen tou dírou ce jsem tudy spadla, sem trošku svítilo. Zvedla sem se a rozhlížela, kudy se od tud dostanu.
,,Hej. Co tady děláš?'' U otvotu se objevila nějaká holka. Měla tmavé vlasy a černě namalované oči. ,,No, já... spadla jsem sem.'' ,,Jo, to mi došlo.'' Odešla. Po chviličce se vrátila s žebříkem. Vylezla jsem po něm nahoru. Hrozně sem se bála, nesnášim žebříky, obvzlášť, když nejsou pořádně upevněný. Odstoupila jsem dál, abych tam znova nezahučela a podívala se na mou zachránkyni.
Měla kratší černé šaty, ve předu s vázáním, černé boty a pruhované podkolenky.
,,Co si mě tak prohlížíš?'' ,,Ehm...promiň...líbí se mi tvoje šaty.'' ,,Oh...děkuju. A co tady teda děláš?'' ,,No... jen jsem se chtěla podívat, jestli tu někdo není, že bych tu přespala.'' ,,Aha. A kam máš namířeno?'' ,,Právě sem přijela. Jdu do města. Jenže nevím, jak je to daleko a nechtěla sem přespat v lese.'' Když sem řekla, že jdu do města, divně se podívala. ,,Je to ještě pořádnej kus. Tak poď dál, jestli chceš.''
Šla jsem teda za ní. Sledovala sem, kam šlape, abych zase nešlápla nějak blbě.
Sedla si na nějakou madračku k ohni. ,,Já sem Kirma.'' Sedla sem si vedle ní. ,,Kirma? Zajímavý jméno. Já sem Sandra.'' ,,A proč vlastně deš do města?'' Pořád koukala do ohně. ,,No, já tam vlasně du hledat rodiče.'' To se ke mně obrátila. ,,Aha. No nevím, jestli tam ještě budou.'' ,,A proč by neměli? Ty snad víš, koho myslim, že víš, že tam nebudou?'' ,,Já spíš pochybuju, že tam kdokoli bude.'' ,,Cože? Jak to myslíš?'' ,,Prej se tam něco stalo. Něco strašnýho. Nikdo tam od tý doby co se to rozneslo nechodí.'' ,,A co se stalo?'' ,,To já nevím. Utekly jsme s mamkou, když sem byla menší sem, k lesu. Nechtěla úplně opustit svůj domov. Jenže před třema rokama se někam ztratila, nebo co.'' ,,Ztratila?'' ,,Jo, prostě šla ven a už se nevrátila, chápeš?!'' ,,Jo, promiň... ale já tam potřebuju.'' ,,Hele, stejně tam určitě nebudou. Všichni odešli a říká se, že ti co tam zůstali zmizeli. Nevim, možná umřeli. Víš, jak to bejvá s takovejma historkama. Kdoví, co se tam stalo. Třeba nějaká choroba, nebo tak něco. Ale jestli tam teda tak strašně chceš, tak tam s tebou zítra zajdu. Ale nejdřív mi řekni, proč je hledáš. Já sem ti taky řekla svůj příběh.'' ,,Dobře. Jako malá jsem vyrůstala v takovým domově u jeptišek. Potom si mě k sobě vzala teta. Ale bylo to takový... nemám jí ráda a ona mě taky ne. Byla jsem spíš jako její služka. Tak sem utekla. Došla jsem k těm jeptiškám, tam sem přespala a daly mi něco k jídlu a tak. Jedna z nich mi dala adresu, kde by moji rodiče měli být. Tak sem nasedla na autobus a jela sem.'' ,,Aha. Zvláštní, že sem vůbec ještě něco jezdí.'' ,,Je pravda, že tady sem vystupovala akorát já.'' ,,Hm... to je jedno. Půjdem si lehnout a zítra zajdem do toho města.''
Zvedla se a vedla mě do vedlejšího pokoje. Byly tam další madračy a nějaký deky. Pár jich bylo rozložených v koutě, tam asi Kirma spala. Další byli na sobě poskládaný o kousek dál. Taky mi jich pár rozložila: ,,Prosím. Vím, že to není nic moc, ale... lehni si, já zatim dojdu uhasit oheň.''
Nebylo to tak zlý, jak sem si myslela. Sice byli trochu zaprášený, ale jinak dobrý. Za chvíli si lehla i Kirma: ,,Dobrou noc.'' ,,Dobrou.''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kirma Lee Kirma Lee | Web | 19. března 2012 v 18:07 | Reagovat

Já nemám slov... snad jen, že ti děkuju, žes mě zasvětila do příběhu, budu se těšit na další pokračování, jen tak dál, máš talent! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama