Hrací skříňka 3.kapitola

23. března 2012 v 10:27 | All€$a |  Hrací skříňka


Rozhlédla jsem sem. Sakra, pořád tu byl ten starej pán. Co když mě uvidí? Ale vypadá to, že spí... tak sem jí rychle popadla, strčila do tašky a rychlím krokem šla pryč. Nemohla sem přímo běžet, to by bylo moc nápadný.
,A tohle si vzala proč?!' ,Já nevím... jako bych... to už někde viděla...' ,To je možný, ten krámek už tam je celkem dlouhou dobu. Ale nemůžeš vzít všechno, co už si někdy viděla! To by jim nic nezbylo!' ,Ale prosimtě. Já nechci brát všechno. Navíc sem to neviděla v tom krámku. Vzpoměla sem si na nějakýho muže, co mi tu skříňku dal. Ale byla sem ještě malá.' ,A jak víš, že sis na to vzpoměla? Že sis to prostě nevymyslela?' ,Zase tak blbá snad nejsem, ne?' I když... v podstatě je možný všechno... ,Stejně už mě poučuješ zbytečně, už sem to vzala. Vracet to nebudu.'
Když sem došla domů, dala jsem skříňku na okno nad matračku a přisunula jsem si židli. Nějakou dobu jsem na ní jen koukala. Prohlížel sem si ornamenty. Pak sem jí otevřela. S víkem se zvedl i taneční pár a začal tancovat do melodie. Do tak povědomé melodie...
Postavičky byli z nějaké hmoty. Muž měl hněd vlasy a černý oblek, žena byla blondýna s krásně nadýchanými modrýmy šaty. Drželi se za ruce. Sledovala jsem, jak tančí.
Najednou sem uslyšela ránu. Nevím přesně od kud, ale myslim, že ze zadu. Co když tu někdo je? Vzala sem klacek, co sem tu měla na podpal, když je zima a pomalu to šla prozkoumat. Došla sem do zadní místnosti, ale nic sem neviděla. Otevřela sem dveře na verandu. Nebo spíš tu, co z ní zůstalo. Rozvyklané zábradlí leželo na zemi. Asi to bylo už moc shnilí. Řekla sem si a chtěla se vrátit. Pak sem si na pravý straně všimla mourovatý kočky, jak vyplašeně zírá na ten kus spadlého dřeva.
Třeba na to vyskočila a spadlo to kvůli tomu. Nebo šla jen kolem.
,,Čičííí...'' kočka se otočila a přiběhla ke mě. Začala se mi otírat o nohy. Byla špinavá a trochu pohublá, takže je asi toulavá. Mohla bych si jí nechat. Teda pokud mi neuteče. Aspoň jí nakrmim.
,,Půjdeš se mnou kočičko?'' kočka se na mě podívala a už vběhla do dveří. Rozhlížela se, jako kdyby byla byla nějaká ženská, co si jde koupit nový dům. Z tý kočky sem vážně nemohla.
,,Možná mám i mlíčko...'' začala sem hrabat ve skříňce. Ta kočka si ke mě sedla a sledovala co jí dám. Nakonec jsem to mlíko našla a nalila ho do mističky... hned začala pít.
Sedla sem si na matraci a pozorovala jí. Když všechno spořádala, umyla si tlapky a hlavičku. Pak na mě mňoukla a stočila se vedle mě na matračku. Je taková maličká... asi je ještě kotě.
,,Když tu teď se mnou budeš bydlet... asi bych ti měla dát nějaké jméno.'' Zvedla hlavu a prohlížela si mě. ,,Tak co takhle... Mourinka? Neboo... Lily?'' kočka mňoukla, položila si hlavu a spala dál. Asi se jí jméno Lily líbí. Fajn, bude to Lily.
Lehla jsem si vedle ní a přehodila si přes sebe deku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama