vzdáš to,nebo začneš věřit? 3.kapitola

25. února 2012 v 23:21 | All€$a |  Vzdáš to,nebo začneš věřit?

Po tom divnym snu už sem nemohla usnout... byl tak...skutečný. Měla jsem z něj strašně divnej pocit. Pořád sem se převalovala. Pak už sem jen ležela a zírala do stropu. Začala sem o všem přemýšlet. O mém dosavadním životě, o tom, co se stane, až najdu svojí rodinu. Jestli jí teda vůbec najdu...
Kolem devátý sem se rozhodla, že bych teda jako už mohla vstát. Ustlala sem postel, převlékla se a vydala se do kuchyně.
U stolu seděla sestra Bohumila a četla noviny. ,,Dobré ráno.'' usmála se, když mě vyděla sejít po schůdcích. Odpověděla sem jí na pozdrav a sedla si vedle ní. Přistrčila ke mě tác s pečivem, máslem a různýmy samály a sýry.
Vzala sem si dva rohlíky, namazala je prvním, co sem uviděla a rychle je snědla. Měla sem hrozný hlad. Naposledy sem jedla včera odpoledne.
,,Takže dneska vyrazíš na cestu?'' ,,Ano.'' Vyndala z kapsy zlatý křížek s modrým symbolem uprostřed. Vzadu bylo něco napsáno, ale jiným jazykem, takže sem tomu nerozumněla. ,,Tohle tě ochrání.'' ,,Mockrát děkuju.'' Přetáhla jsem si ho přes krk.
Na chvíli se zamyslela. ,,Asi nemáš dostatek peněz na cestu, viď? '' ,,No... já vlastně nemám už žádné...'' ,,Tak já ti něco dám.'' ,,Ale to nemusíte... nemusíš.'' ,,Ale no tak. Budou se hodit. Zatím se pořádně najez.''
Za chvíli se vrátila a nesla i nějaký batoh. ,,Co to je?'' ,,To je nějaké oblečení. V tom batůžku toho asi moc nemáš... a taky sem ti přibalila teplou deku. Ještě tam dáme nějaké jídlo. Ten tvůj batoh můžeš nechat tady a někdy se pro něj vrátit.'' ,,No, tak dobře. Moc děkuju.''
Přendala sem si věci z mého batohu do toho, co sestra přinesla a pak sme zamířili k bráně.
,,Ještě jednou vám moc děkuju.'' objala sem jí. ,,Nemáš vůbec zač. Máš sebou nějaký telefon?'' ,,Ano... takovej starej, co jsem zdědila po tetě, když si koupila nový...'' ,,Tak já ti dám číslo, tady k nám, a kdyby si něco potřebovala... cokoli, tak zavolej, ano?'' kývla sem, ona mi nadyktovala číslo, objala sem jí na rozloučenou a vyrazila sem.

Vyndala jsem si papírek s adresou a došla sem na autobusou zastávku, kde byla i cedulka s mapou. Prohlídla sem si jí a podívala se, kdy pojede nějakej bus z města. Za dvě hodiny... no, to není zase tak dlouho. Neni ani zima, to zvládnu.
Sedla sem si na lavičku a podívala se do batohu. Bylo tam pár triček, dvoje džíny a dvě mikiny. A nějaká kniha. Na obálce bylo slunce a kytka. Zajímavý... dotyčný asi neměl moc fantazii na obrázky. Poutníci. Hm, třeba to bude zajímavý.
Začetla sem se a než sem se nadála, přijel autobus.
Cesta byla strašně dlouhá.
Když už sme konečně byli na místě, pomalu se stmívalo.
Bože, co je tohle za místo? Vypadá to jako napůl vypálenej les... musim dojít někam, k další zastávce, nebo tak něco. Škoda, že ten autobus nejel dál. Musí zastavit tady, na okraji města. Vůbec nevím, jak je daleko nějaká civilizace.
Doufám, že někam dojdu, než bude tma úplně. Nechtěla bych spát tady, teda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martush Martush | Web | 1. března 2012 v 21:57 | Reagovat

krásný příběh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama