Vzdáš to, nebo začneš věřit? 1.kapitola

18. února 2012 v 21:30 | Alle€$a |  Vzdáš to,nebo začneš věřit?


Sedím na lavičce u silnice a zkouším přijít na to, co teď budu dělat. Utekla jsem od své tety, u které bydlím od devíti let. Předtím sem byla v dětském domově.Teta si mě pak vzala k sobě, což vůbec nechápu, protože mě vůbec neměla ráda. Ani teď se to moc nezlepšilo. Je mi 16 a celou dobu, sem bydlela v podkroví, kde byla vrzací postel a jedna stará ošklivá skříň. Kolem byli krabice naplněné tetinými starými věcmi, které nechtěla vyhodit, ale už se jí nehodily. Střechou tam vždycky pršelo.
Byla sem tam spíš jako služka. Něco jako v tý pohádce O Popelce.
Už sem to nemohla vydržet. Takže teď tu dřepim s baťohem na rameni,a čekám, až mě něco osvítí a já konečně na něco přijdu.
Uslyšela sem motor. Kolem projelo auto. V tom mě napadlo... v tom dětským domově vlastně nikdy neřekli, že moji rodiče sou mrtví... třeba jen neměli peníze,nebo tak něco.
S nadějí sem se zvedla, a zamířila k autobusu. Zajedu tam,a zeptám se. Jestli sou rodiče naživu... mohla bych je najít.
Sakra,kdy už ten blbej autobus pojede... čekám tu snad už hodinu. Kdyby aspoň nebyla taková tma, mohla bych si aspoň číst. Pouliční lampa je prsklá a druhá není zrovna blízko.
Najednou sem ucítila podivný tlak v hlavě. Lampy začaly poblikávat až žárovky praskly. Začal foukat vítr, proháněl se keři a stromy až sem se pomalu začínala bát. Naštěstí zrovna přijížděl autobus, tak sem rychle nastoupila. Sedla sem si a ohlídla se. Vítr se uklidnil.
Za chvíli už sem stála před bránou. Zrovna začalo pršet. Jak ironický...
Páni. Taková starodávná brána. Černá, asi kovová, nebo tak něco. Byly na ní zvláštní ornamenty a nápisí jiným jazykem. A klepadlo. Nikde sem neviděla klepadlo, jen ve filmech. Uchopila sem za kovový kruh, co trčel z tlamy lvovi a zaklepala. Byly to rány jako při bouřce.
Nikdo nešel a mě začínala bejt zima. Nemám ani tu blbou kapucu.
Zabouchala sem znovu. Konečně sem uslyšela kroky. Brána se začala pomalu otvírat. Divila sem se, že nevrže. Objevila se straší řádová sestra v černém. Koukla na mě: ,,Dítě,co tu děláš? Pojď dovnitř. V takové zimě a dešti být venku.''
Vzala mě za ruku a táhla dovnitř. Otočila sem se a viděla, jak bránu zavírají další dvě sestry, které se k nám za chvíli připojili. Ta sestra, která mě vedla šla kvůli svému věku pomalu, takže to pro ty dvě nebyl problém.
Uvnitř mě dovedla do takového sálku, řekla mi, že si mám odložit, bundu mi pověsila na věšák a vedle položila můj batoh.
,,Tak poď, vedle je krb,zahřeješ se. Dáš si horkou čokoládu? '' Kývla sem. To je teda něco. Nějaká cizí holka se jim ukáže před bránou, ani nic neřekne a hned jí vezmou dovnitř a jdou jí vařit horkou čokoládu. Tak to je něco. Ne že bych si stěžovala.
Sedla sem si do velkého měkkého křesla před krbem. Ta paní za chvíli přinesla dva hrnky s krásně vonící čokoládou. Postavila jeden na stolek přede mne a usedla do druhého křesla.
Usrkla sem trochu nápoje, tak dobrou čokoládu sem ještě nikdy nepila.
Po chvíli sem se rozhodla, že už bych teda konečně mohla říct,co tu dělám: ,,No víte, já sem...'' ,,Vím, kdo jsi.'' ,,Cože?'' ,,Sandra Hánová. Teď by ti mělo být tak...16 nebo 17 let.'' ,,16. Jakto,že to víte?'' ,,Poznala jsem tě. Sice ses od té doby,co si odešla hodně změila, to je pravda, ale i tak sem tě poznala. I kvůli tvým očím. '' ,,Mým očím?'' ,,Jistě. Máš v nich takové... jiskřičky. A máš je tak krásně modré. Takovou modrou sem v životě neviděla. A to, jak vidíš, je co říct, vzhledem k tomu,jak sem stará.'' Zasmála se a napila se čokolády.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monika =)) Monika =)) | Web | 20. února 2012 v 18:12 | Reagovat

Pokračování!! Pokračování!! :D

2 Terez :) Terez :) | 20. února 2012 v 19:12 | Reagovat

Souhlasím s pokračováním!:) :-)  :-)  :-)  :-)

3 jajja386 jajja386 | 20. února 2012 v 19:34 | Reagovat

Aj ja súhlasím. Tvoj príbeh je veľmi zaujímavý a páči sa mi :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-) :)

4 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 21. února 2012 v 14:32 | Reagovat

Pokračuj v tomto..pokračuuuj :-D  :-D

5 terreya terreya | Web | 27. února 2012 v 15:07 | Reagovat

Hezký :-D  :-D

6 Sasanka Sasanka | Web | 1. července 2012 v 10:07 | Reagovat

Jsem-sem, ale to už jsem ti vytkla v předchozím komenátáři, takže radši držím hubu :D
Když pominu tohle (vážně to při čtení docela drhne), je to celkem hezký příběh. Nepíšeš špatně, jen poor na shodu přísudku s podmětem (Ženy si hrály s tvrdým a muži odešli s měkkým - víš co myslím). Každá přímá řeč patří na nový řádek (mluvím teď o tom posledním rozhovoru).
Ale čte se to celkem hezky a určitě mám v plánu trochu to tady prošmejdit :-)

7 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. října 2013 v 16:21 | Reagovat

No, Sasanka většinu věcí vyjmenovala za mě. Příběh byl skutečně místy trochu kostrbatý, ale vidím v tobě velký potenciál.
Já sama píši, takže vím, jak je to těžké. tvůj příběh začíná napínavě, jdu si přečíst pokračovaní. Piš, piš, piš, budeš lepší a lepší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama